Děkuju ...
Asi by se na začátku slušelo poděkovat. Bude to tady hodně o fotografii a tak bych chtěl poděkovat dvěma lidem, kteří se na mě, jako lapači fotonů hodně podepsali.
Tím prvním je Luboš Znamenáček, který mi o fotografii spoustu věcí prozradil. Seznámil mě s technikou a v poslední době občas kroutil hlavou nad tím co to ve fotografii dělám. Ne se vším co provádím souhlasil, ale nikdy mě moc nehuboval... Luboši děkuju ...
Druhý člověk, který může za to že ještě vůbec páchám fotografie a může i za to jak je páchám je František Richter. Byl to on, kdo mi psal abych vydržel, že si na mě kolegové fotografové zvyknou, a že potom to bude lehčí. Františku, byl jsi mi stopu ve tmě. Děkuju moc.
František JE velká stopa ve tmě... Dodnes občas vzpomínám na den, kdy jsem se vydal na čundr do jeho kraje na sever a jak můj autobus vjížděl do cílové stanice, bylo už z dálky vidět Františkovu mohutnou postavu nachýlenou nad malým fotoaparátem, exponující cosi na opukané zdi. Pak jsme u něj doma mluvili do rána nad starýma fotkama z negativů a já poslouchal jeho vyprávění, jak se setkal s hubatou výtvarnicí z Děčína a jak se mu líbí i Blažek a že je prej zbytečně skromnej. To bylo jednou jedinkrát, co jsem ho viděl a mohl s ním mluvit a nassávat dobré. Často na něj myslím, jak se asi má. A myslím, že se na nás hodně hezky shora usmívá...
OdpovědětVymazat