Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2015

CMXCII.

Obrázek
...na kraji...

CDXXXX.

Obrázek
...někdy si musíte říkat že si z vás dělám legraci... ... a mě to znovu a znovu nedá... ...a zachycuji nedokonalý obraz... ...postrádající zbytečné detaily... ...abych zjistil jak zapůsobí...

CDXXXVIII.

Obrázek
... občas mívám pocit sklizně ... ... jenom potom nezapomenout zasít ...

CDXXXVI.

Obrázek
...stále si myslím že příroda vytváří nejkrásnější tvary...




... bludné stíny ...

Obrázek
Walter Benjamin začátkem minulého století napsal, že vynálezy fotografie a kinematografie
sebou - spolu s tím, co vynesly na světlo - přinesly "nepřítomnost stínu".

Dvě uměny zničily živoucí auru hry světla a stínu v přírodě. Fotografové kromě techniky
osvětlování a kromě slova "záběr" přinesli také slovo "ostrost" označující jasnost obrysu
lidí na "negativech".

Záběr - zábor - strhl závoj stínu, jenž zahaloval tělesnost. Uchvátil to, co si lidé
předtím jen představovali.

Zeslabil nejasnost vzdáleností obklopující obnažující se tělo.

Prosvětlil přítmí, které tělo chystající se k milování ve zdrženlivosti, nebo ostychu postupně
překonávalo, nežli se oddalo stínu, v němž se skrývala rozkoš.


                                                                                                       Pascal Quignard - Bludné stíny                                                                                


                                              …

Krajinu si nese každý v sobě ( CVI. & CDXXXIII. )

Obrázek
Krajinu si nese každý v sobě A náhle ji nachází Na neuvěřitelných místech
CVI.



CDXXXIII.

...obraz je hudba na hranici světla...

Obrázek
...otvírám vrata a vstupuji... ...ticho a světlo... ...Santini byl trochu blázen... ...jsme pošetilí... ...když se pokoušíme... ...oddělit světlo od tmy...
                                                                                             Křtiny, léto 2015





... interpretace krajiny & CDXXIX.

Obrázek
Kdysi Jiří Trnka (mimochodem mu sám pro sebe říkám Bushman a kdo zná jeho fotografie pochopí, kdo nezná ať mrkne, myslím že je na co) použil výraz interpretace krajiny. Honilo se mi to mezi ušima pár let a jak se teď potloukám s dírkovou komorou po kraji, chvílemi jako kdybych mu začínal rozumět. Fotit krajinu a nebýt kopíristou reality. Zažít kraj, a ten zážitek přenést do obrazu. Vyprávět o vnímání krajiny kterou divák plyne. Jiří děkuji ...  ;)




CDXXIX.
Na kraji na kraji na kraji na krajina krajina...

                Oldřich Janota

CDXXVI. & co by kdo měl fotit ...

Obrázek
Co by kdo měl fotografovat ...

   Já bych nedovedl fotografovat něco, k čemu nemám vztah, co nevidím. Myslím fotograficky nevidím. Často mi přátelé radili, že mám vic fotografovat živou tematiku, ale já bych řekl, že tady je těžko radit. Člověk má dělat to, co cítí, že je mu blízké, co mu sedí. Nutit se do něčeho nemá cenu. U nás nikdy nebylo málo fotografů, my jsme fotografický národ, máme velké podhoubí amatérské fotografie, a ne špatné. A když se podíváte, co asi nejvíc vede k úspěchu, tak jediná možná rada se tu dá říci starým příslovím: Každý pták má zpívat, jak mu zobák narost. Do něčeho se nutit nebo dělat něco jen proto, že se to zrovna ve světě fotografie nosí, to nemá cenu. Takové fotografování je vlastně reprodukce, srdečně nezažitá a neprožitá, čistě vnější...

                                                          Josef Sudek, Československá fotografie XIV, 1963, č.11



CCXXVI.


... někdo vidí břeh přehrady... ...někdo vidí mořské pobřeží z letadla... ...jiný vidí povrch c…

CVII. - Papírová řeka

Obrázek
Měl jsem "papírové" období.  Jednou jsem do ruky nevzal nůž, ale pomaličku jsem papír roztrhl. Vím že v tu chvíli něco končilo. A vznikla papírová řeka.





Nelíbí se mi co jste udělal & XXXIII.

Obrázek
Občas se to stane. Bývám k tomu donucen v práci, někdy se neudržím a napíšu to, nebo to řeknu o nějaké fotce. Řeknu prostě:" Nelíbí se mi to, co jste udělal." Reakce je velice často rozčílení, podráždění a jsem vždy znovu a znovu překvapen. Vždyť jsem neudělal nic jiného než jsem řekl svůj názor (vždy podpořený argumenty). Neřekl jsem že autor je špatný člověk, prostě se mi nelíbí to co udělal. A víte co často následuje? Hromada argumentů (někdy neuvěřitelných a úsměvných), proč je to zrovínka tak jak to je. Lidi vynaloží neuvěřitelné množství energie a pozornosti k obhajobě toho, co vytvořili. Říkám si, že když tu pozornost a sílu, kterou vynakládáme na obhajobu svého díla vynaložíme už v okamžiku vzniku toho co vytváříme, bude na světě klidněji. A to bych moc chtěl ;) 

   Měl jsem kolegu. Znali jsme se léta "od vidění" a potom nás práce svedla do jedné laboratoře. Z počátku to drhlo. Ono to nemohlo být jiné, když se v jedné místnosti sešli dva paličáci. Ale m…

CLIX & nepublikovaná - O publiku a o chvílích co se neopakují

Obrázek
Je to pár dnů co měl PHOTOEXTRACT (webová galerie na které publikuji) technické problémy a já přemýšlel co budu dělat. Je třeba publikovat fotografie? Nakonec jsem to věšel na foto-book.cz, na facebook a uvědomil jsem si jednu věc. Fotografie bez diváka, bez publika, je tak trochu nesmysl. Kdo mě zná delší dobu, určitě slyšel jak vykřikuju cosi o tom, že na diváky slušně řečeno prdím. Přiznávám se, změnil jsem názor, ale  uznejte, jenom hlupák zatvrzele hájí pitomost. Ale stále si myslím, že fotografie je poslední svobodné území v mém životě ... Nedám ani pixel :)
  Probírám archiv a našel jsem fotografie které se mi líbí, ale není to ono. Chtělo by to přefotit a přefotit už nepůjdou. Stavební proluka mezi domy kterou Slunce pár dní v roce nakukovalo a vytvářelo obrazy byla čímsi zastavěna. Mám po ptákách, už to nepřefotím. I o tom je asi fotografovaní. Nezaváhat ;)  


CLIX.



...nepublikovaná, tudíž bez čísla...

CXIV. - Stopa ve tmě

Obrázek
Kdo se se mnou bavil o fotografii, možná zaslechl hlášku: "Světlo je stopa ve tmě..".  Nedávno jsem ji někde použil a zjistil jsem že na lidi funguje, že si ji lidi pamatují a někteří snad i chápou. Tak jsem si řekl, že prozradím kde se mi to vzalo mezi ušima.  Zahrabal jsem v archívu a na šel jsem. Bylo to uprostřed ledna roku 2010 . V noci když jsem stál na balkónu a u cigarety jsem pozoroval zasněžený trávník kterým někdo prošel. Stopy mizely pod padajícím sněhem. Stejně jako mizí stíny v záplavě světla, stejně jako mizí obraz v místech kde světlo chybí. Když si vzpomínám, myslím si, že tak nějak to bylo...  ;)



Děkuju ...

Asi by se na začátku slušelo poděkovat. Bude to tady hodně o fotografii a tak bych chtěl poděkovat dvěma lidem, kteří se na mě, jako lapači fotonů hodně podepsali.   Tím prvním je Luboš Znamenáček, který mi o fotografii spoustu věcí prozradil. Seznámil mě s technikou a v poslední době občas kroutil hlavou nad tím co to ve fotografii dělám. Ne se vším co provádím souhlasil, ale nikdy mě moc nehuboval... Luboši děkuju ...    Druhý člověk, který může za to že ještě vůbec páchám fotografie a může i za to jak je páchám je František Richter. Byl to on, kdo mi psal abych vydržel, že si na mě kolegové fotografové zvyknou, a že potom to bude lehčí. Františku, byl jsi mi stopu ve tmě. Děkuju moc.