Luboš Blažek - Fotografie

Co by kdo měl fotografovat ...    Já bych nedovedl fotografovat něco, k čemu nemám vztah, co nevidím. Myslím fotograficky nevidím. Často mi přátelé radili, že mám vic fotografovat živou tematiku, ale já bych řekl, že tady je těžko radit. Člověk má dělat to, co cítí, že je mu blízké, co mu sedí. Nutit se do něčeho nemá cenu. U nás nikdy nebylo málo fotografů, my jsme fotografický národ, máme velké podhoubí amatérské fotografie, a ne špatné. A když se podíváte, co asi nejvíc vede k úspěchu, tak jediná možná rada se tu dá říci starým příslovím: Každý pták má zpívat, jak mu zobák narost. Do něčeho se nutit nebo dělat něco jen proto, že se to zrovna ve světě fotografie nosí, to nemá cenu. Takové fotografování je vlastně reprodukce, srdečně nezažitá a neprožitá, čistě vnější...                                                           J...

Měl jsem "papírové" období.  Jednou jsem do ruky nevzal nůž, ale pomaličku jsem papír roztrhl. Vím že v tu chvíli něco končilo. A vznikla papírová řeka.

   Občas se to stane. Bývám k tomu donucen v práci, někdy se neudržím a napíšu to, nebo to řeknu o nějaké fotce. Řeknu prostě:" Nelíbí se mi to, co jste udělal." Reakce je velice často rozčílení, podráždění a jsem vždy znovu a znovu překvapen. Vždyť jsem neudělal nic jiného než jsem řekl svůj názor (vždy podpořený argumenty). Neřekl jsem že autor je špatný člověk, prostě se mi nelíbí to co udělal. A víte co často následuje? Hromada argumentů (někdy neuvěřitelných a úsměvných), proč je to zrovínka tak jak to je. Lidi vynaloží neuvěřitelné množství energie a pozornosti k obhajobě toho, co vytvořili. Říkám si, že když tu pozornost a sílu, kterou vynakládáme na obhajobu svého díla vynaložíme už v okamžiku vzniku toho co vytváříme, bude na světě klidněji. A to bych moc chtěl ;)     Měl jsem kolegu. Znali jsme se léta "od vidění" a potom nás práce svedla do jedné laboratoře. Z počátku to drhlo. Ono to nemohlo být jiné, když se v jedné místnosti sešli dva paličá...

  Je to pár dnů co měl PHOTOEXTRACT (webová galerie na které publikuji) technické problémy a já přemýšlel co budu dělat. Je třeba publikovat fotografie? Nakonec jsem to věšel na foto-book.cz, na facebook a uvědomil jsem si jednu věc. Fotografie bez diváka, bez publika, je tak trochu nesmysl. Kdo mě zná delší dobu, určitě slyšel jak vykřikuju cosi o tom, že na diváky slušně řečeno prdím. Přiznávám se, změnil jsem názor, ale  uznejte, jenom hlupák zatvrzele hájí pitomost. Ale stále si myslím, že fotografie je poslední svobodné území v mém životě ... Nedám ani pixel :)   Probírám archiv a našel jsem fotografie které se mi líbí, ale není to ono. Chtělo by to přefotit a přefotit už nepůjdou. Stavební proluka mezi domy kterou Slunce pár dní v roce nakukovalo a vytvářelo obrazy byla čímsi zastavěna. Mám po ptákách, už to nepřefotím. I o tom je asi fotografovaní. Nezaváhat ;)   CLIX. ...nepublikovaná, tudíž bez čísla...

   Kdo se se mnou bavil o fotografii, možná zaslechl hlášku: "Světlo je stopa ve tmě..".  Nedávno jsem ji někde použil a zjistil jsem že na lidi funguje, že si ji lidi pamatují a někteří snad i chápou. Tak jsem si řekl, že prozradím kde se mi to vzalo mezi ušima.  Zahrabal jsem v archívu a na šel jsem. Bylo to uprostřed ledna roku 2010 . V noci když jsem stál na balkónu a u cigarety jsem pozoroval zasněžený trávník kterým někdo prošel. Stopy mizely pod padajícím sněhem. Stejně jako mizí stíny v záplavě světla, stejně jako mizí obraz v místech kde světlo chybí. Když si vzpomínám, myslím si, že tak nějak to bylo...  ;)

  Asi by se na začátku slušelo poděkovat. Bude to tady hodně o fotografii a tak bych chtěl poděkovat dvěma lidem, kteří se na mě, jako lapači fotonů hodně podepsali.   Tím prvním je Luboš Znamenáček, který mi o fotografii spoustu věcí prozradil. Seznámil mě s technikou a v poslední době občas kroutil hlavou nad tím co to ve fotografii dělám. Ne se vším co provádím souhlasil, ale nikdy mě moc nehuboval... Luboši děkuju ...    Druhý člověk, který může za to že ještě vůbec páchám fotografie a může i za to jak je páchám je František Richter. Byl to on, kdo mi psal abych vydržel, že si na mě kolegové fotografové zvyknou, a že potom to bude lehčí. Františku, byl jsi mi stopu ve tmě. Děkuju moc.