Luboš Blažek - Fotografie

Walter Benjamin začátkem minulého století napsal, že vynálezy fotografie a kinematografie sebou - spolu s tím, co vynesly na světlo - přinesly "nepřítomnost stínu". Dvě uměny zničily živoucí auru hry světla a stínu v přírodě. Fotografové kromě techniky osvětlování a kromě slova "záběr" přinesli také slovo "ostrost" označující jasnost obrysu lidí na "negativech". Záběr - zábor - strhl závoj stínu, jenž zahaloval tělesnost. Uchvátil to, co si lidé předtím jen představovali. Zeslabil nejasnost vzdáleností obklopující obnažující se tělo. Prosvětlil přítmí, které tělo chystající se k milování ve zdrženlivosti, nebo ostychu postupně překonávalo, nežli se oddalo stínu, v němž se skrývala rozkoš.                                                                                   ...

Krajinu si nese každý v sobě A náhle ji nachází Na neuvěřitelných místech CVI. CDXXXIII.

...otvírám vrata a vstupuji... ...ticho a světlo... ...Santini byl trochu blázen... ...jsme pošetilí... ...když se pokoušíme... ...oddělit světlo od tmy...                                                                                              Křtiny, léto 2015

Kdysi Jiří Trnka (mimochodem mu sám pro sebe říkám Bushman a kdo zná jeho fotografie pochopí, kdo nezná ať mrkne, myslím že je na co) použil výraz interpretace krajiny. Honilo se mi to mezi ušima pár let a jak se teď potloukám s dírkovou komorou po kraji, chvílemi jako kdybych mu začínal rozumět. Fotit krajinu a nebýt kopíristou reality. Zažít kraj, a ten zážitek přenést do obrazu. Vyprávět o vnímání krajiny kterou divák plyne. Jiří děkuji ...  ;) CDXXIX. N a kraji na kraji na kraji na krajina krajina...                 Oldřich Janota

Co by kdo měl fotografovat ...    Já bych nedovedl fotografovat něco, k čemu nemám vztah, co nevidím. Myslím fotograficky nevidím. Často mi přátelé radili, že mám vic fotografovat živou tematiku, ale já bych řekl, že tady je těžko radit. Člověk má dělat to, co cítí, že je mu blízké, co mu sedí. Nutit se do něčeho nemá cenu. U nás nikdy nebylo málo fotografů, my jsme fotografický národ, máme velké podhoubí amatérské fotografie, a ne špatné. A když se podíváte, co asi nejvíc vede k úspěchu, tak jediná možná rada se tu dá říci starým příslovím: Každý pták má zpívat, jak mu zobák narost. Do něčeho se nutit nebo dělat něco jen proto, že se to zrovna ve světě fotografie nosí, to nemá cenu. Takové fotografování je vlastně reprodukce, srdečně nezažitá a neprožitá, čistě vnější...                                                           J...

Měl jsem "papírové" období.  Jednou jsem do ruky nevzal nůž, ale pomaličku jsem papír roztrhl. Vím že v tu chvíli něco končilo. A vznikla papírová řeka.

   Občas se to stane. Bývám k tomu donucen v práci, někdy se neudržím a napíšu to, nebo to řeknu o nějaké fotce. Řeknu prostě:" Nelíbí se mi to, co jste udělal." Reakce je velice často rozčílení, podráždění a jsem vždy znovu a znovu překvapen. Vždyť jsem neudělal nic jiného než jsem řekl svůj názor (vždy podpořený argumenty). Neřekl jsem že autor je špatný člověk, prostě se mi nelíbí to co udělal. A víte co často následuje? Hromada argumentů (někdy neuvěřitelných a úsměvných), proč je to zrovínka tak jak to je. Lidi vynaloží neuvěřitelné množství energie a pozornosti k obhajobě toho, co vytvořili. Říkám si, že když tu pozornost a sílu, kterou vynakládáme na obhajobu svého díla vynaložíme už v okamžiku vzniku toho co vytváříme, bude na světě klidněji. A to bych moc chtěl ;)     Měl jsem kolegu. Znali jsme se léta "od vidění" a potom nás práce svedla do jedné laboratoře. Z počátku to drhlo. Ono to nemohlo být jiné, když se v jedné místnosti sešli dva paličá...